3iD & ASN Plus - Vývoji elektroniky pro výdejní boxy. I vývoj někdy končí.

V dnešním rozhovoru přivítáme Josefa Kopřivu, spolumajitele firmy 3iD, která se specializuje na výdejní a prodejní boxy pro široké spektrum zákazníků – od e-shopů přes farmáře a cukrárny až po lékárny a výrobní podniky.

Společně rozebereme:

• Jak výdejní boxy řeší reálné problémy – od zkrácení pracovní doby a snížení fluktuace až po zajištění férového výdeje obědů na pracovištích
• Nové obchodní modely díky prodejním boxům – proč dnes cukrárny i zemědělci prodávají i bez obsluhy a 24/7
• Vývoj univerzální elektroniky – jak spolupráce s ASN Plus umožnila propojit chlazení, osvětlení i přístupové systémy v jediném zařízení
• Transformace firmy díky otevřené spolupráci – proč důvěra a pružnost v zadání vedly k řešení, které 3ID ani původně neplánovalo

Co se v rozhovoru dozvíte?

• Že i vývoj elektroniky někdy končí
• Jak přemýšlet o automatizaci jako o konkurenční výhodě i interním zefektivnění
• Jak lze díky partnerství získat víc než jen produkt – ale celý systém přidané hodnoty
• Proč u vývoje nemusí být pevné zadání výhoda, ale spíše omezení
• Jak otevřená komunikace a sdílení know-how vedou k lepšímu výsledku

Vývoji elektroniky pro výdejní boxy. I vývoj někdy končí.
(Přepis rozhovoru)

Josef Kopřiva: Je Valentýn a vy jste zapomněl své drahé polovičce koupit dárek. Takže tady zachránit vás může cukrárna, která má výdejní box. Můžete zkrátit pracovní dobu, aniž byste omezili komfort zákazníka při vyzvedávání zásilek. Někteří naši klienti tak vyřešili i fluktuaci na prodejně. A vy vlastně výdejem nějakých balíčků si berete kapacity tady toho kvalifikovaného personálu.

My jsme k vám měli důvěru, že vlastně to, co spolu vymyslíme, bude fungovat. Vy jste nám vlastně otevřeli nějakým způsobem oči a dali jste nám spoustu možností, kam až můžeme zajít, a my jsme toho teda využili a nakonec jsme skončili u systému, který je univerzální a má daleko víc funkcionalit, než jsme si uměli představit.

Z elektroniky, která měla jen otevírat zámky a hlídat nějaké zpětné vazby, se stala elektronika, která řídí osvětlení, řídí vytápění, chlazení a spoustu dalších věcí. A to jsme si třeba na začátku ani nedokázali představit, že by takhle mohlo být.

Pavel Schiller: Pro dnešní rozhovor jsme si pozvali našeho partnera a zákazníka Josefa Kopřivu, spolumajitele a ředitele firmy 3ID. Dobrý den.

Josef Kopřiva: Dobrý den.

Pavel Schiller: Dnes si budeme povídat o vývoji elektroniky do výdejních boxů. Vaše firma vyvíjí, vyrábí a prodává výdejní boxy. Kdo ty výdejní boxy kupuje a proč?

Josef Kopřiva: Je to tak, od roku 2019 se zabýváme vývojem a výrobou výdejních boxů. Převážně temperovaných, ale nejenom, které dokážou udržet stabilní teplotu. A v poslední řadě přidáváme nové funkcionality, jako je třeba i prodejní box, že ten box může být rozdělený na několik segmentů. Z jednoho se jenom vydává a druhý může fungovat jako prodejní box. Tím, že poskytujeme víc funkcionalit, tak se nám otevírá portfolio zákazníků, kteří vlastně dokážou tady ty naše boxy využít.

Pavel Schiller: No a kdo to teda jsou? Vy jste říkal, že to jsou snad úplně všichni, protože je to trend. A co je motivuje k tomu, aby to všichni měli? Jenom ten trend, nebo je tam nějaká přidaná hodnota pro ty firmy, proč si kupují výdejní boxy?

Josef Kopřiva: Tak máte pravdu, že v současné době je to trend. Zákazníci jsou na to zvyklí a... Je to, víme, že kolikrát si vybírají i dodavatele nebo obchod, e-shop, odkud si zboží vezmou, protože jsou zvyklí, že si to zboží můžou vyzvednout kdykoliv, jakkoliv ve výdejním boxu. A pro e-shopy nebo pro naše zákazníky to poskytuje konkurenční výhodu mít svůj vlastní výdejní box.

Pavel Schiller: K tomu se ještě dostaneme. Já totiž tuším, že vaši zákazníci nejsou jenom e-shopy. Ale jestli tomu dobře rozumím, tak důvod, proč si ty firmy, které si kupují výdejní boxy, tak je kupují proto, že jejich zákazníci by u nich ani nenakoupili, nebo méně jich nakoupí, když ten výdejní box nemají, protože ten spotřebitel... Já to znám na sobě, když si něco kupuju, tak si taky vybírám obchod, který mi to umožní vyzvedávat v boxu, protože se tam můžu po práci stavit v jakýkoliv čas, protože ten box vydává 24/7. Jeden z hlavních motivů je ta konkurenční výhoda, protože ti zákazníci tíhnou k tomu si vybírat obchody nebo firmy, které umožňují vydávání zboží 24/7. Je to tak? To jsem pochytil správně?

Josef Kopřiva: Zákazníci jsou na to zvyklí a takhle to funguje. A co se týče našich zákazníků, co si vlastně ty boxy pořizují, tak je to velmi široké spektrum od třeba producentů regionálních potravin, zemědělců, až po ty e-shopy nebo po firmy, které to mají pro svoje interní použití.

Pavel Schiller: Co jim to vlastně řeší za problémy všem těmhletěm? Co jim to řeší za problémy, kromě toho, že mají konkurenční výhodu, protože vydávají 24/7? Umím si představit, že prodavač je víc prodavač než vydavač objednaného zboží, to může být.

Josef Kopřiva: Tak třeba když jsme u těch zemědělců nebo producentů regionálních potravin, tak to jsou lidi, kteří mají spoustu práce, jo. Třeba vyrábí ty sýry, nebo sedí v traktoru a jezdí po poli, a teďka vám každou chvíli volá zákazník, že si přijel pro zboží. Nebo že si přijel pro ten produkt, a vy teda musíte všeho nechat a věnovat se zákazníkovi, protože vy samozřejmě chcete to zboží, které produkujete, prodat, což vám zabírá spoustu času. Takže to je takový jeden z motivů, proč mít výdejní box.

Pavel Schiller: Takže nějaké řemeslné výroby, které své produkty prodávají taky nějak po internetu nebo online, nebo si je můžou i telefonicky vlastně objednat, tak šetří ten čas, že můžou dělat svoje řemeslo, to je vyrábět sýr a nevydávat zásilky sýru.

Josef Kopřiva: Přesně tak.

Pavel Schiller: A co další? Kdo zajímavý si kupuje výdejní boxy?

Josef Kopřiva: Třeba máme boxy pro lahůdkáře, nebo pro… 

Pavel Schiller: Lahůdky jsou chlebíčky. A cukrárny jsou dorty a zákusky.

Josef Kopřiva: Jasně. Lahůdky jsou chlebíčky nebo jednohubky nebo prostě tady ten sortiment…

Pavel Schiller:  A to je většinou…Cukrárny většinou dělají oboje, nebo jsou to dva rozdílné podniky, lahůdky a cukrářství?

Josef Kopřiva: V těchto případech, co máme, tak jsou to teda rozdílné podniky. Ale no, tak představte si zase, že je Valentýn a vy jste zapomněl své drahé polovičce koupit dárek. Takže tady zachránit vás může cukrárna, která má výdejní box, a vy třeba v devět hodin večer můžete jít do toho boxu, a když je to náš box, tak i prodejní, že si můžete...

Pavel Schiller: Takže já jsem zapomněl si to ale i objednat. Už má cukrárna zavřeno. Ale protože ví, že je Valentýn a má chladící box, kde se mi ten dort nerozteče, nebo nějaké cukroví... Takže ona naplní ten prodejní box, nebo prodejní část boxu cukrovím, protože ví, že si to tam lidi můžou...

Josef Kopřiva: Protože ví.. že ano.

Pavel Schiller: Jít koupit... Typicky na Valentýna.

Josef Kopřiva: Ano. Takže si tam můžete přijít a koupit ten... oblíbený dortíček.

Pavel Schiller: Tady jsme vypíchli teda dvě zajímavosti, co možná ne každý o výdejních boxech ví – že můžou být temperovaný anebo chlazený, aby to udržovalo konstantní teplotu, třeba pro dort a podobné produkty, léky a podobně. A zároveň že to teda nemusí být jenom na výdej, ale že tam můžu dát i vysokoobrátkové zboží, což může být na Valentýna zákusek...

Josef Kopřiva: Bonboniérka, dortíček, ano, přesně tak. A umožním vlastně svým zákazníkům, bez předchozího objednání, si to zboží koupit přímo na místě. 

Pavel Schiller: 24/7.

Josef Kopřiva: 24/7…je to tak. Dalším vlastně segmentem, kde se boxy používají, je třeba výdej léků, jsou lékárny, a to zase by bez té temperace nešlo, protože to je zboží, které musí mít předepsanou teplotu, takže...

Pavel Schiller: V létě chladí...V zimě topí...

Josef Kopřiva: Tak.

Pavel Schiller: Udržuje předepsanou teplotu...

Josef Kopřiva: Předepsanou teplotu a musí se ta teplota kontrolovat, monitorovat, dokládat, takže tam je to trochu komplikovanější, ale zase pro ty zákazníky to má přidanou hodnotu v tom, že nemusí třeba, když jste nemocný, tak nemusíte si pro zboží chodit do lékárny a vlastně stát vedle nemocných lidí, co si tam jdou vyzvednout nějaké léky, ale můžou tady to kolečko přeskočit a můžou si zboží vyzvednout v boxu bez jakéhokoliv kontaktu a úplně v pohodě.

Pavel Schiller: Takže jeden z motivů, proč si lékárny pořizují výdejní box – když pominu to, co zajímá všechny, to je konkurenční výhoda s výdejem 24/7 – tak jeden z důvodů je, že zákazníci nemusí stát fronty a ještě k tomu se kontaminovat nějakýma bacilama a podobnýma věcmi.

Josef Kopřiva: Tak. A ještě u těchto lékáren je to složitější v tom, že ta obsluha musí být kvalifikovaná. Že tam nemůže dělat obyčejný prodavač, ale jsou to lékárnice s nějakým vzděláním, a vy vlastně výdejem nějakých balíčků v podstatě si berete kapacity tady toho kvalifikovaného personálu. Takže tam je to ještě v tomto ohledu větším přínosem.

Pavel Schiller: Takže prostě lékárnice prodává léky tomu, kdo to potřebuje konzultovat, nebo je nemá na recept a nedostal k tomu instrukce. Anebo potřebuje poradit. A kdo ví, co chce, nebo má recept, tak si to prostě může vyzvednout do boxu. Nedělají to ty lékárny i proto, že v chřipkových epidemiích – jako jsem to zrovna shodou náhod teďka já zažil – je nával lidí v lékárně a zároveň lékárnice jsou samy někdy nemocné, takže mají jako nedostatek personálu?

Josef Kopřiva: Je to i ten důvod, že vlastně výdej zásilek zablokuje ten personál, který by mohl obsluhovat právě tady ty nemocné a lidi, kteří vlastně potřebují pomoct, potřebují poradit.

Pavel Schiller: Nějaký další zajímavý segment, co bychom nečekali, nebo i ten typický?

Josef Kopřiva: Tak typicky jsou to e-shopy, který – v podstatě tam je to jasná věc – že v tom vidí přidanou hodnotu pro ty svoje zákazníky, že jim umožní výběr těch objednávek 24/7. A nebo chtějí ulehčit personálu, který vlastně nemusí čekat, než si ti lidi po práci dojdou vyzvednout ty zásilky, ale můžou jít dřív domů a ti zákazníci si to vyzvednou v těch boxech. To je velmi častý důvod a častá motivace pro pořízení těchto boxů.A potom jsou zákazníci, co si pořizují výdejní boxy pro interní použití. To znamená, že chtějí mít nějaký přehled – třeba když svým zaměstnancům rozdávají ochranné pomůcky, nebo když mají nějaký systém měřidel, že ti zaměstnanci si chodí půjčovat měřidla.. ...nebo různé nástroje..

Pavel Schiller: Takže ta výdejna v té fabrice může fungovat 24/7 a vím, komu co jsem vydal?

Josef Kopřiva: Přesně tak. Protože ty naše boxy jsou vybaveny třeba čtečkami zaměstnaneckých karet, to znamená, že přesně víte, kdo si co vyzvedl, máte tady ty věci pod kontrolou. A další věc pro to interní použití, se kterou se setkáváme velmi často, je výdej obědů. Pokud nemáte vlastní jídelnu s vlastním výdejem, ale zaměstnancům necháváte dovážet jídlo v krabičkách, tak je velký problém a jsou o to velké boje – kdo půjde dřív na oběd, kdo si vybere krabičku s větším řízkem – a když je to jako poslední, tak ani nemáte jistotu, že na vás nějaká krabička zbyde, protože si někdo mohl vzít dvě, i na večeři.
Takže toto je taky jeden z velkých důvodů.

Pavel Schiller: Váš kolega, který mi o tomhle shodou náhod vyprávěl, tak říkal, že hlavně co se týče těch obědů, se občas ten oběd prostě ztratí. A vytváří to ne úplně přátelskou atmosféru v tom pracovním kolektivu, a to je to, co ty firmy pálí a proč teda vydávají obědy výdejním boxem – aby každý dostal svůj oběd. Protože nejde o ten ztracený oběd, ale o to, že za chvíli se ten kolektiv má o něco méně rád kvůli tomu, že se někomu ztrácí občas oběd.. 

Josef Kopřiva: To že jste hladový v práci, tak to na náladě nepřidá.

Pavel Schiller: A hlavně ten pocit, že kolega vám to ukradl...

Josef Kopřiva: No právě, i když to třeba nemusel být on, že? 

Pavel Schiller: To je pravda. Ještě tuším, že to používají podnikové prodejny, náhradní díly a B2B e-shopy. Co oni tím řeší?

Josef Kopřiva: V podstatě řeší to, že oni mají zákazníky, kteří – buď je to tak, že ten opravář aut leží pod autem celý den a v podstatě po telefonu si objednává náhradní díly, a večer, až dodělá práci, tak si to jede někdy vyzvednout. Nebo v exponovaných dobách nebo časech mají tady ty firmy velkou frontu zákazníků a jenom třeba navázaných objednávek, který už jsou předem zaplacený nebo prostě vyřízený.
A jak jsme zmiňovali, je to i to, že je to benefit pro jejich zaměstnance, protože jim můžete zkrátit pracovní dobu. Oni můžou jít o hodinu dřív, aniž by omezili komfort zákazníka při vyzvedávání zásilek. Někteří naši klienti tak vyřešili i fluktuaci na prodejně, kdy vlastně zkrátili zaměstnancům pracovní dobu, oni rádi zůstali.
A ještě bych chtěl říct, že v podstatě dokážeme ten výdejní box udělat od jednoho kusu. To znamená, že ho děláme jako dostupnější pro všechny, kdo si přeje výdejní box. Dokážeme ho udělat na míru – třeba vpasovat, jestli máte výklenek, vpasujeme ho do nějakého výklenku, do nějakého prostoru, kam ho chcete umístit. A taky dokážeme rozměry schránek přizpůsobit vašemu produktu.

Pavel Schiller: Myslím, že jste i říkali, že máte zkušenosti s nějakou památkovou zónou?

Josef Kopřiva: Ano, dokážeme to řešit tak, že dokážeme zabudovat do památkové zóny, přizpůsobit barvu, přizpůsobit tvar...

Pavel Schiller: ...tak, aby to bylo hezký. A dokážete udělat i na míru rozměry těch schránek podle velikosti produktu, který ten váš zákazník vydává nebo prodává?

Josef Kopřiva: To je běžná věc. Vlastně se zákazníkem se domlouváme a provádíme ho celým návrhem toho boxu.

Pavel Schiller: Super. Myslím, že jsme teda vlastně řekli, že popsali, proč je to vlastně pro všechny, nebo proč to všichni používají. A jak provádíte ty zákazníky tím procesem, jaký box vlastně potřebují. Možná je přivedete i na tu myšlenku, že teda ti můžou nejenom vydávat, ale i prodávat. To už trochu zavání tím vývojem, a tím se možná dostáváme k naší spolupráci.
My jsme pro vás vyvíjeli elektroniku a firmware pro tyhle boxy. Co vám nevyhovovalo na řešení, co jste měli předtím? Proč jste hledali nového partnera a vyvíjeli novou elektroniku s firmwarem?

Josef Kopřiva: Když jsme s boxama začínali, tak náš partner, který s námi začal a začal nám vyvíjet tu elektroniku, tak to všechno bylo v pohodě. Nicméně jsme s tím produktem nějakým způsobem rostli a získávali jsme další a další zákazníky – významnější zákazníky – tak jsme potřebovali, aby ten náš partner rostl s námi. Ale to se jako nestalo, a naopak začaly problémy – jak s dodacími lhůtami, jednání s ním bylo netransparentní, nevěděli jsme, kdy nám co dodá. A navíc se k tomu přidalo ještě to, že cena postupně narůstala té elektroniky, aniž bychom třeba věděli proč.

Pavel Schiller: Takže vám to zdražoval, jestli chápu. Myslím, že tuším, že to byl živnostník, nebo jednotlivec?

Josef Kopřiva: Byl to živnostník, ano, ano... A navíc ještě tam bylo riziko toho, že jsme závislí na jednom člověku, který když se ztratí nebo něco se s ním stane, tak vlastně celý business boxů můžeme zavřít.

Pavel Schiller: Jasně, jasně. Takže vám i vadilo, že jste na něm byli závislí, protože jste neměli k dispozici výrobní data a podobně?

Josef Kopřiva: Tak, tak.

Pavel Schiller: A čím jsme vás teda zaujali my? Proč jste si nás... proč jste to začali dělat s náma?

Josef Kopřiva: Tím, že jsme si uvědomovali ty nedostatky našeho současného dodavatele, tak jsme začali vybírat jiného dodavatele. Oslovili jsme několik firem, ale na vás nás zaujalo to, že zaprvé – měli jste zkušenosti, dokázali jste se vžít do naší situace, ve které se nacházíme. Dokázali jste pochopit, co vlastně potřebujeme, a dokázali jste nás provést nějakým způsobem tvorbou zadání. Že vlastně jsme se dostali od nějakého našeho jednoduchého zadání, co by ta elektronika mohla umět, k velmi univerzálnímu řešení, které nám vlastně i umožňuje dělat výdejní boxy s jednou elektronikou – ale temperovaný, netemperovaný – a od jednoho kusu, protože toto nemusíme vůbec řešit. Ta elektronika je tak univerzální a vyvinutá tak dobře, že...

Pavel Schiller: To jsem se chtěl zeptat – proč, když jste měli takovouhle představu, proč jste se od nás nechali, nebo společně jsme to trošku rozšířili? Tím pádem ten vývoj se prodražil proti očekáváním – nebo ta práce stála stejně, ale vyvíjelo se toho víc, takže to mělo tuhle přidanou hodnotu v té univerzalitě?

Josef Kopřiva: Přesně tak. Vy jste nám vlastně otevřeli nějakým způsobem oči a dali jste nám spoustu možností, kam až můžeme zajít, a my jsme toho teda využili i za cenu toho, že ten vývoj stál víc, než jsme čekali. Takže se to vyplatilo.

Pavel Schiller: A jak jste se s tím mentálně zvládli vypořádat? Protože v hodně typech byznysu se dělá cenová nabídka s termínem a cenou a té se všichni jakoby drží. Ale u vývoje elektroniky a softwaru to ne vždy je nejlepší cesta. Tak jak jste se s tím vypořádali a proč to pro vás bylo akceptovatelné? Protože vy taky nemůžete zákazníkovi dodávat box, který je taky na míru, aby byl nakonec dvakrát dražší, než jste mu ho nacenili.

Josef Kopřiva: My máme zkušenosti s vývojem mechaniky, takže vlastně tomu, co je vývoj, rozumíme. Víme, jaký je tam postup. Takže pochopit váš pohled na věc nebylo pro nás tak problematické. A srovnali jsme se s tím, protože to jednání s vámi bylo otevřené, bylo férové, v podstatě na pravidelné bázi. Takže jsme viděli, že ten vývoj se blíží ke konci a že to má smysl dělat, i když je to třeba za cenu vyšších nákladů, ale že to řešení bude takové, jaké doopravdy chceme.

Pavel Schiller: To tady trochu jste nakousl…někteří zákazníci nebo obecně firmy, které vyvíjí software a elektroniku mají pocit, že to nikdy neskončí. Tak zrovna vy máte takový produkt, který myslím… že už rok se na něj nešáhlo..nebo možná dýl. Takže vývoj opravdu skončil a faktury vám už nechodí.

Josef Kopřiva: Je to tak. To byl vlastně i náš cíl – abychom měli něco, co skončilo, a už na to nemusíme sahat, minimálně třeba několik let. A tím pádem to negeneruje žádné náklady pro nás.

Pavel Schiller: Co byste poradil firmám, které hledají vývojového partnera pro elektroniku a software?

Josef Kopřiva: Tak v první řadě by si asi měli rozmyslet, jestli mají jasné zadání a chtějí jasný produkt, anebo jestli chtějí partnera pro vývoj a prostě posouvání toho produktu třeba někam dál.

Pavel Schiller: A co byste poradil, nebo jaké máte zkušenosti s tím, protože někdy mají pocit, že mají jasné zadání a představy? Máte k tomu nějaký komentář?

Josef Kopřiva: No, to my jsme taky měli jasnou představu, než jsme začali spolupracovat s ASN. Ale nakonec jsme zjistili, že to tak úplně není. Že možná je lepší nechat se provést tím zadáním a to zadání tvořit společně. Protože vy jste odborníci přes elektroniku, my jsme odborníci přes něco jiného a nedokážeme specifikovat všechny ty věci, které jsou možné nebo ta řešení, takže...

Pavel Schiller: A proč bych já neměl chtít, nebo měl zvážit jinou možnost, než se snažit mít jasné zadání a dostat nabídku s jasným termínem a fixní cenou?

Josef Kopřiva: Já si myslím, že když dáte jasné zadání, aniž byste měli zkušenosti s tím, co je a není možné, že si dáte omezení hned na začátku. Že když to zadání budeme tvořit spolu a budeme ho nějak skládat, a bude tam nějaká důvěra – jakože třeba my jsme k vám měli důvěru, že vlastně to, co spolu vymyslíme, bude fungovat – tak ten výsledek může být daleko lepší a daleko efektivnější a mít větší přidanou hodnotu než to, že si na začátku řeknu, že chci něco, a tak to bude.

Pavel Schiller: Čím jsme si tu důvěru získali?

Josef Kopřiva: Přístupem a svým nějakým otevřeným jednáním. A to, že jste nám vlastně nabídli, že sice budeme spolu něco dělat, ale vlastně to, co vyvinete, bude naše. A my si to můžeme vzít, můžeme si s tím potom klidně dělat, co chceme. Mně přišlo, že to bylo otevřené a férové jednání.

Pavel Schiller: Díky tomu se nám teda podařilo vyvinout něco lepšího, než jste vlastně čekali. Vy jste na začátku chtěli jenom nějak odemykat, zamykat zámky, a nakonec...

Josef Kopřiva: Nakonec jsme skončili u systému, který je vlastně univerzální a má daleko více funkcionalit, než jsme si uměli představit, a to vlastně díky tomu, že… Vždycky jsme měli nějaké požadavky a vy jste nám řekli: „Ne, to není problém, to tam můžeme dát.“ Takže vlastně z elektroniky, která měla jenom otevírat zámky a hlídat nějaké zpětné vazby, se stala elektronika, která řídí osvětlení, řídí vytápění, chlazení a prostě spoustu dalších věcí. A to jsme si třeba na začátku nedokázali představit, že by to takhle mohlo být.

Pavel Schiller: Že se dá říct, že díky tomu, že jsme spolu neměli nějaký kontrakt s fixníma podmínkama, tak jsme mohli spolupracovat, jako kdybychom byli jeden tým – jako kdybychom byli vaše vývojové oddělení.

Josef Kopřiva: Tak, ano.

Pavel Schiller: Takže vlastně ten kontrakt je jako omezující vyvinout dobré nebo lepší věci, než je možný? To je vaše zkušenost?

Josef Kopřiva: To je… přesně tak. Pokud nemám jasnou vizi, jasné zadání i pro vás, tak je podle mě lepší to nechat takhle otevřený, pokud máte důvěryhodného partnera, kterému můžete věřit.

Pavel Schiller: Tak ale co když já si myslím, že vím dobře, co chci, a ten partner mi chce jenom prodat víc své práce nebo produktů? Protože takhle to mohlo působit i na vás – vy jste měli jasně, co chcete, bylo to takhle velký, pak jsme společně udělali něco dvakrát většího. Proč by?

Josef Kopřiva: Tak já myslím, že to bylo o té komunikaci, která vlastně v průběhu toho projektu byla a která nás vlastně ujišťovala v tom, že to není tak, jak říkáte. Že nás netaháte za fusakli, ale že prostě jdeme po tom gró té věci.

Pavel Schiller: Takže ta rada vlastně, když to shrnu, je: rozmyslet si, jestli opravdu chci nakupovat komoditu fixně, nebo nějaké partnerství a know-how. A zároveň jestli ten partner lidsky sedí a má komunikační schopnosti na to, aby jsme si prostě v průběhu rozuměli. Protože je to jistá práce s nějakým neznámem a situacema, které si někdo neumí ani představit na začátku.

Josef Kopřiva: To si myslím, že je velmi důležité. Vždycky si ti partneři musí nějakým způsobem sednout.

Pavel Schiller: Co byste poradil v dnešní době, nebo co byste řekl na takové to rčení „hlavně ať tam není elektronika, to se kazí a ještě si to sami neopravíme“? Oproti železu je to opravdu poruchová věc asi.

Josef Kopřiva: My máme zkušenosti s tím, že vyvíjíme komplexní produkty. To znamená od té mechaniky, od toho železa až po nějaký software. Máme zkušenosti s tím, že ta elektronika – i když třeba možná může být poruchovější než to samotné železo – tak dává tomu výrobku větší přidanou hodnotu. A ta přidaná hodnota jako převyšuje nějakou tu míru spolehlivosti, potenciální problémy.

Pavel Schiller: A jak hodnotíte spolupráci na dálku?

Josef Kopřiva: Za mě to nebyl problém. I když jsme 30 km od sebe, tak jsme se viděli v podstatě třikrát – na nějaké zdvořilostní úvodní schůzce – a potom vlastně vše probíhalo na nějaké pravidelné bázi online. A za mě to bylo bezproblémové a ušetřilo to spoustu času.

Pavel Schiller: Super, jsem rád, že vám to takhle vyhovovalo. Na co dalšího by se mohli vaši zákazníci těšit, nebo co plánujete vyvíjet?

Josef Kopřiva: No, máme plno nápadů, ale ještě bych si to nechal pro sebe – nebylo by vhodné to teďka zveřejňovat.

Pavel Schiller: Dobře, tak to myslím, že jsme probrali úplně všechno. Snad už jenom – kdybych si chtěl poptat, koupit váš výdejní box, jak nejlépe to udělám?

Josef Kopřiva: Stačí, když zajdete na naše stránky – buď 3id.cz, anebo vlastně obchodní název našeho boxu je Distribox – takže distribox.cz. A tam se dozvíte všechno, co potřebujete.

Pavel Schiller: Super. Tak myslím, že to je pro dnes všechno. Děkujeme za rozhovor. A pro diváky – připravujeme další zajímavé rozhovory, tak prosím klikněte na odběr a budu se na vás těšit příště.