Holomý & ASN Plus - Jak flexibilně rozšířit know-how a kapacitu vlastního vývojového oddělení.

V dnešním rozhovoru přivítáme Zdeňka Holomého, majitele firmy HOLOMÝ s.r.o. specialisty na výrobu a servis osvětlovacích a výstražných systémů pro sanitky, hasiči i policii.

Společně rozebereme:

• Výzvy malého vývojového týmu – jak udržet motivaci, řešit generační obměnu produktů a překlenout technologické resty starších generací zařízení
• Přechod na moderní ekosystém – proč se firma Holomý na začátku obávala vzdálené aktualizace firmwaru
• Externí spolupráce – počáteční obavy a jak je tato cesta nakonec posunula
• Konkurenční výhoda díky spolupráci – jak sdílení know-how a mentoring ze strany ASN Plus zrychlily vývoj až o 40–50 %
• Budoucí trendy v oblasti IZS – od synchronizace výstražných zařízení napříč vozidly až po integrované řízení HVAC a dalších palubních systémů

Co se v rozhovoru dozvíte?

• Jak bezpečně rozšířit kapacity a odborné znalosti vlastního vývojového týmu pomocí externího partnera
• Jak překonávat obavy z nových výzev, efektivně integrovat moderní technologie do stávajících zařízení a posunout se díky tomu dál a předstihnout konkurenci
• Jak řídit projekt, aby externí i interní vývojáři spolupracovali jako jeden tým
• Inspiraci pro další inovace v oboru integrovaného záchranného systému

Jak flexibilně rozšířit know-how a kapacitu vlastního vývojového oddělení. (Přepis rozhovoru)
 

Zdeněk Holomý:
Uživatelem našich zákazníků jsou sanitky, záchranka, tím pádem hasiči, policie. Jedno auto nebo pět set – stále neříkáme ne, hlavně se snažíme dodávat celé řešení. Proto se k nám ti zákazníci vrací, protože jsme schopni jim dát ten servis od A do Z. Já jsem ale přicházel skutečně jako velký skeptik. Moje představa byla, že my jim budeme dávat know-how, no ale realita ve skutečnosti byla jiná, opačná.

Já jsem cítil tu nutnou potřebu i volání od zákazníků: dejte nám lepší vybavení, umožňující snadnější konfiguraci, snadnější montáž, snadnější servisování, například i na dálku. Další motivace byla nějaké nakopnutí těch našich vývojářů. Já jsem nechtěl o ty kluky přijít, oni potřebovali nějaké nakopnutí, nějaký impuls, někoho, kdo je povede, anebo nějaký úkol, který jim dám a který pro ně bude výzvou.

Pro nás to bylo něco nového v tom, že jsme zjistili, že se dá pracovat jinak, zajímavěji. Tahle spolupráce přinesla velkou konkurenční výhodu, řekněme, protože jsme se dostali do fáze, kdy takto sofistikovaný ekosystém výstražného zařízení, který jsem schopen manažovat vzdáleně, ještě na trhu není.

Pavel Schiller:
Dobrý den, vítám vás u dalšího rozhovoru. Já jsem Pavel Schiller z ASN Plus, kde pro zákazníky vyvíjíme elektroniku, firmware a aplikace. Dokážeme tak vyvinout celý ekosystém nebo pomoci vašemu vývojovému oddělení s jednotlivými výzvami, jako je například vzdálená aktualizace. Pro dnešní rozhovor jsme si pro vás pozvali našeho partnera, zákazníka Zdeňka Holomého, majitele firmy Holomý. Dobrý den.

Zdeněk Holomý:
Dobrý den.

Pavel Schiller:
Dnešní téma bude, jak flexibilně rozšířit know-how a kapacity vlastního vývojového oddělení. A na začátek bych se vás zeptal, jestli byste mohl představit vaši firmu, co dělá, pro koho dělá, případně nějaké konkurenční výhody?

Zdeněk Holomý:
Tak typickým uživatelem našich zákazníků jsou vozy integrovaného záchranného systému – přeložím do češtiny: sanitky, záchranka, tím pádem hasiči, policie. Zákazníkem jsou potom firmy, které ta vozidla upravují, to znamená přestavují na speciální zásahová vozidla, a s nimi už spolupracujeme na dodávkách světelných ramp, majáků, sirén a podobně.

Pavel Schiller:
A na jakých trzích zhruba působíte?

Zdeněk Holomý:
Pohybujeme se primárně na trhu v České republice, ten tvoří řekněme 70 %, společně se Slovenskou republikou. Nicméně zákazníky najdeme v celé Evropě přes naše distribuční partnery: Rakousko, Německo, Holandsko, Francie, Řecko, Polsko, Island. Z mimoevropských zemí to může být třeba Saúdská Arábie, Senegal, kam jsme dodávali sanitky a podobně.

Pavel Schiller:
A taková nějaká konkurenční výhoda nebo odlišnost – tuším, že bude nějaká flexibilita, že dokážete dělat od jednoho auta…

Zdeněk Holomý:
Je to tak. My jsme založeni na tom, že děláme zakázkovou výrobu, díky tomu tady firma Holomý stále je. To znamená, je pro nás zajímavé, že pro zákazníka děláme jedno auto nebo pět set – stále mu neříkáme ne a jsme rádi za každou zakázku. A je to hlavně díky flexibilitě naší výroby. Máme komplexní proces výroby pokrytý strojním vybavením, od kovovýroby přes automatizované osazování plošných spojů až po komplexní montáž. Co neděláme, tak jsou snad stříkolisy a lakování.

Pavel Schiller:
Takže když jsem nástavbář, tak s vámi budu chtít spolupracovat, pokud občas nebo v nějakých 50 % dělám i jednotky kusů aut – neděláte jenom zakázky ve stovkách a tisících.

Zdeněk Holomý:
Je to tak a hlavně se snažíme dodávat celé řešení. To znamená - nejsme box movers, kteří dováží výrobky a tady máte výrobek, tady je krabice a nainstalujte to – od nás dostane ten zákazník komplexní službu, to znamená schéma zapojení vozidla, kompletní kabeláž, technickou podporu. Děláme i šéfmontáže pro větší série zákazníků, kdy ten zákazník požaduje, aby například montáž provedl sám, ale chce odborně provést první vozidlo.

Pavel Schiller:
Takže, když bych byl přestavbář aut, tak bych si i měl zjistit, jestli nakupuji od překupníka, a nebo nakupuji od někoho, kdo to vyrábí a bude schopen mi to i servisovat, udržovat.

Zdeněk Holomý:
Proto se k nám ti zákazníci vrací, protože jsme schopni jim dát ten servis od A do Z. A i zcela noví partneři, nováčci na tom trhu, jsou schopni dát nabídku a úspěšně realizovat tu zakázku s naší podporou.

Pavel Schiller:
Což třeba i dokážete nějakým způsobem buď dělat ty věci na míru, když má někdo specifické požadavky, které dávají smysl, nebo ten svůj produkt tomu i uspůsobit. To je další důvod, proč bych jako přestavbář aut měl chtít dělat s vámi.

Zdeněk Holomý:
Je to tak. My neříkáme ne. To znamená, když za mnou přijde zákazník a řekne: „Já chci speciální rampu na letiště, která podléhá nějakým normám, které nejsou zcela běžné na silniční provoz, na běžných veřejných komunikacích,“ my neřekneme ne. Podíváme se, co je to za normu, nastudujeme ji, připravíme výrobek tak, aby odpovídal těmto požadavkům.

Pavel Schiller:
To mi přijde, že jsme tuhle oblast vyčerpali. Teď bych se přesunul k tomu, jestli dokážete říct, jaká byla vaše situace, než jste nás oslovili – abychom se vůbec bavili o tom, jestli spolupracovat budeme nebo nebudeme. Jakým výzvám jste čelili?

Zdeněk Holomý:
Těch výzev bylo několik. Jednak nutnost generační obměny výrobků, protože řekněme, že od roku 2014 jsme dodávali stále stejnou generaci výrobků a už morálně zastarávaly. A druhá věc byla, že v roce 2014, když jsme začali první větší sérii policejních vozidel, tak tam byl nějaký penzum funkcí. Každá jedna funkce měla diskrétní vodič, kterým ta funkce byla ovládaná – bylo to analogově ovládané. No a to množství funkcí rostlo. Najednou jste se dostali v roce 2019–2020 do stavu, kdy jenom kvůli funkcím světelné soupravy máte 16 vodičů plus napájení a už je problém to udržet. Celou tu instalaci vozidla.

Pavel Schiller:
Prostě to byl tlustý kabel.

Zdeněk Holomý:
Neskutečná komplikace pro úpravce vozidel. A potom další motivace byla nějaké nakopnutí těch našich vývojářů, protože když pořád udržujete nějakou starší věc, ta práce vás nemotivuje, netěšíte se do práce. No a hledali jsme nějaký impuls, jak přejít na novější, modernější technologie, novější výrobky. A já jsem cítil tu nutnou potřebu i volání od zákazníků: dejte nám lepší vybavení, umožňující snadnější konfiguraci, snadnější montáž, snadnější servisování, například i na dálku.

Pavel Schiller:
Takže potvrzujete ty zkušenosti našich dalších zákazníků, že pokud je vývojový tým o třech lidech nebo nějakém menším počtu – já poslední dobou říkám, že optimální minimální počet je jedenáct, protože každý člověk, který se chce rozvíjet a chce poměrně dost pracovat, tak i když jde na pohovor, vlastně si dává požadavek, že chce, aby tam byli v jeho oblasti odborníci, od kterých se může učit a se kterými může diskutovat. Takže když máte hardware, firmware a nějaký software nad tím, to je devět lidí, a někdo, kdo to řídí, to je těch jedenáct. Takže na tohle jste částečně taky naráželi?

Zdeněk Holomý:
Přesně tak. A já jsem nechtěl o ty kluky přijít. Oni potřebovali nějaké nakopnutí, nějaký impuls, někoho, kdo je povede, nebo nějaký úkol, který jim dám a který pro ně bude výzvou.

Pavel Schiller:
Takže oni už to stavěli tak, nebo bylo cítit, že kdyby nedostali nějaký zajímavý úkol, tak se budou dívat po jiné práci?

Zdeněk Holomý:
Tohle určitě reálně hrozilo.

Pavel Schiller:
A zároveň, když už se vymyslelo něco nového – čili modernější technologie, třeba i vzdálená aktualizace toho firmwaru, kam jste teda chtěli jít, abyste dali lepší produkt, zlevnili montáž, ubrali kabeláž – tak na druhou stranu, díky tomu, že 10 let udržovali to staré řešení, tak nebyli efektivně schopni to nové udělat sami?

Zdeněk Holomý:
Je to tak. A byl to jeden z jejich nápadů, to nebylo z mojí hlavy. Říkali: „Pojďme zkusit vzdálenou aktualizaci firmwaru, například vzdálenou konfiguraci.“ Oni to ode mě slyšeli z jednoho jednání se zákazníkem. Já jsem to považoval za zcela chiméru a no-go variantu. Moc složité.

Pavel Schiller:
Ale skutečnost ukázala něco jiného. No dobře, a kromě toho, že jste vybrali teda tuhle věc, která – kdyby se podařila zrealizovat – by měla velkou přidanou hodnotu, plus by to vývoj bavilo… Tak pak ale našli, myslím, i nás, nebo nějakým způsobem?

Zdeněk Holomý:
Ano, ano, je to tak. Díky té aktualizaci firmwaru, kterou – někde se to dočetli – já jsem byl ze začátku velmi, a to už jsem zmínil, proti a připadalo mi to jako hrozná, s prominutím, hovadina, že proč bychom měli on-air něco aktualizovat. A nakonec, po několika velmi vášnivých interních diskuzích, jsem teda svolil ke schůzce, která proběhla. Kde jsem ale přicházel skutečně jako velký skeptik.

Pavel Schiller:
No takže vy jste byl skeptický k té aktualizaci, ale zároveň i k externí spolupráci?

Zdeněk Holomý:
Ano, protože historicky jsme nikdy nespolupracovali s externí firmou. Vždycky jsme veškeré výrobky vyvíjeli u nás a neměl jsem s tím jakékoliv zkušenosti. A bylo to pro mě nepředstavitelné, že bychom nějakým způsobem spolupracovali s někým externím. Moje představa byla, že my jim budeme dávat know-how, ale realita ve skutečnosti byla jiná, opačná.

Pavel Schiller:
Takže ten hlavní důvod té skepse bylo, že by vám někdo sebral know-how?

Zdeněk Holomý:
Ano, ano. A to byl i jediný důvod – hlavní důvod. Hlavní, podstatný. Takže vlastně klíčová myšlenka – že vy jste nasáli know-how teda. Nebo nějakou zkušenost.

Zdeněk Holomý:
Tak to potom ten výsledek byl takový, že po té schůzce s panem Baštánem, která proběhla na prvním workshopu, jsem zcela změnil názor. Já jsem najednou viděl v něm, konkrétně v jeho osobě...

Pavel Schiller:
To byl teda… Vy jste vlastně první sebral odvahu: „Tak uděláme aspoň ten workshop,“ který už teda byl jako placený, myslím?

Zdeněk Holomý:
Ten už byl placený. Takže to jsem si řekl: „To udělám, aby kluci – naši vývojáři – nám jako neřekli, že jsem tomu jenom zavřený.“ A tak. Tam se teda stalo co?

Zdeněk Holomý:
Tam jsem naznal velké sympatie k panu Baštánovi, k jeho osobě a k tomu, jaký má náhled na naše problémy, jak by ten projekt on řešil a jak nám dával návrhy možných řešení. A jeho přehled nad technologickou základnou, součástkovou myslím tím, a vůbec systematičnost mě tak nadchla, že jsem přijel, který nakonec nejenom souhlasil s tím, že bychom začali takovou spolupráci, ale dokonce jsem v jeho osobě uviděl projektového manažera, který nám ten celý projekt povede.

Pavel Schiller:
Takže nějakou dobu jsme vám pomohli i řídit vlastně celý ten vývoj – takže naše vývojáře i vaše vývojáře?

Zdeněk Holomý:
Přesně tak. Já jsem potřeboval nějakým způsobem „ohnout“ ty naše kluky k tomu, aby si vzali za své jiný styl práce, který byl zcela odlišný od toho, co do té doby zažívali – jako pravidelné týdenní cally a přípravu na ty cally, úkoly a podobně. A de facto nemůžu to hodnotit jinak než kladně.

Pavel Schiller:
Ještě si trochu pamatuju, že vlastně vaši vývojáři přišli s tím, co by se mohlo vyvíjet, i s tím, že by se na to mohl vzít na pomoc nějaký externí partner. Pak možná chvíli litovali, to nevím, jestli tak bylo?

Zdeněk Holomý:
Bylo. A já nevím, jestli to mohu říct, ale dokonce jsme došli do stavu, kdy si mysleli, že jejich šéfem nejsem já, ale pan Baštán jako projektmanažer.

Pavel Schiller:
No a výsledek je teda, že tady ta – jako vytvořit, že jsme všichni na jedné lodi, nikdo se nebojí a všichni jsou konstruktivní a spolupracují – to se povedlo. To jako není jednoduchá věc.

Zdeněk Holomý:
Pro nás to bylo něco nového v tom, že jsme zjistili, že se dá pracovat jinak, zajímavěji. Najednou se kluci těšili do práce. Takže to bylo přesně to, co jsem tím zamýšlel.

Pavel Schiller:
Dneska jsou nakonec rádi. Chvíli měli strach, že si teda „ušili na sebe bič“.

Zdeněk Holomý:
Ale ve finále to je velmi posunulo dál – jak znalostmi, tak systémem práce. A věřím, že i ta rychlost, jakou dneska jsme schopni vyvinout další nový modul v rámci toho celého ekosystému, je podstatně kratší.

Pavel Schiller:
Jakou teda obecně vidíte největší přidanou hodnotu ve spolupráci s nějakým externím partnerem – obecně, nejenom jako s námi? Ale jako když někdo má ten vývoj do pěti lidí, deseti lidí, tak je jako menší a nedělají těch produktů příliš mnoho, aby ti vývojáři byli dostatečně zabavení. Jednak zabavení a za druhé motivovaní růst a učit se nové věci. Co byste jim poradil – jaké jsou ty výhody, proč s někým takovým dělat, proč se až tak nebát o to know-how?

K tomu mám vlastní poznámku – já myslím, že hlavní know-how většiny těch firem je ten trh, ten zákazník, ty vztahy, ten marketing, ta pozice na trhu, a méně ty technologie. A navíc ty technologie se tak rychle mění, že vy to know-how vlastně nestíháte ani pokud to není vaše hlavní práce.

Zdeněk Holomý:
Ono vám to umožní dělat více věcí najednou, protože jestliže máte tři čtyři vývojáře, no tak vznikne nějaká fronta úkolů. A jakmile nedokončím jeden, nemůžu pokračovat na dalším. Takhle jsme byli schopni dělat poměrně paralelně vedle sebe – část práce dělalo ASN, část práce jsme dělali my. A druhá věc – nemusíte se bát ztráty toho know-how, protože vlastně to know-how vytváříte v procesu toho vývoje. A jestliže máte ošetřeno to, že je to vaše, což je, tak ty obavy nejsou vůbec na místě. A já vlastně nedávám pryč to, co už umím, protože já vyvíjím něco nového. A to teprve bude až na konci.

Pavel Schiller:
Jasně, takže to vlastně společně vzniká a máte to know-how.

Zdeněk Holomý:
Přesně tak.

Pavel Schiller:
A další, co jsem z toho trošku vypozoroval, je, že vlastně dobré je s někým externím alespoň konzultovat, protože nakonec – ta vzdálená aktualizace může ušetřit hromadu peněz i ve vašem případě.

Zdeněk Holomý:
To ano. To nás potkalo, když jsme museli dělat určité servisní zásahy osobně. A to ve čtyřech lidech vám zabere… Republika je docela velká, takže to zabere hodně času. Mít tento nástroj k dispozici, tak nám to vezme desetinu času, protože ano, nějaké fyzické výjezdy musíte provést, ale většina těchto zásahů by mohla být vyřešená pouhým přístupem k autu, detekcí těch modulů přes mobilní aplikaci a stažením aktualizace firmwaru nebo nastavení a podobně.

Pavel Schiller:
Takže ta přidaná hodnota je, že to člověku trošku i otevře nebo přijdou mu některé věci realističtější, pokud konzultuje s někým, kdo už to realizoval třeba někde jinde?

Zdeněk Holomý:
Je to tak, je to tak. A ta návratnost je teda obrovská.

Pavel Schiller:
Ta spolupráce nejdřív byla plánována na tři až čtyři měsíce. Trvá více než rok, řekněme teďka už možná rok a čtvrt, rok a půl skoro. A zdaleka nekončí, většinou, protože vývoj nikdy nekončí a neustále vás napadají nové a nové věci, kam se lze posouvat. A ano, i ten způsob spolupráce se v čase vyvíjel. Na začátku jsme se všechno učili – novou práci v novém prostředí – a dneska už víme, jak zadávat efektivně tu práci ASN a co budeme dělat sami.

Pavel Schiller:
Můžeme to teda nějak shrnout – co jsou ty výhody toho externího partnera?

Zdeněk Holomý:
Kdybych odhlédl od toho, že se chci učit nové věci, tak zásadní – zrychlení toho vývoje. Já věřím tomu, že o nějakých 40–50 % času by se to dalo stihnout rychleji, kdybych to dal „unblock“ celé na vývoj. Nicméně my jsme věděli, že chceme vyvíjet i sami, nechtěli jsme od toho být odstřiženi, a něco nového se naučit. Takže jsme si vlastně zaplatili nejenom vývoj, ale i takový mentoring a znalosti, které ti kluci na sebe v čase přejali. Takže v tom vidím asi zásadní výhodu.

Pavel Schiller:
Já jsem teda chytil tři věci. Jedna věc je, že vám ten externí partner může pomoct ukázat, že některé věci nejsou technický problém. Plus vám může rozšířit kapacitu – to asi všichni chápou – ale zároveň, díky té praxi, nebo že se fakt živí obecným vývojem, dokážou pracovat i rychleji. Takže jinými slovy nejenom tou kapacitou, ale i těmi zkušenostmi je ten vývoj rychlejší, což v některých případech může být velmi cenné – že má člověk něco novějšího než konkurence.

Zdeněk Holomý:
Je to tak. Nám tahle spolupráce přinesla velkou konkurenční výhodu, řekněme, protože jsme se dostali do fáze, kdy takto sofistikovaný ekosystém výstražného zařízení, který jsem schopen manažovat vzdáleně, ještě na trhu není. A konkurence jistě, když tohle z toho uvidí, tak bude chtít kopírovat.

Pavel Schiller:
Přesně tak. Nemá cenu na to dělat nějaké patenty, protože jste nevymysleli raketu, která by neexistovala.

Zdeněk Holomý:
Přesně tak. Nicméně v této aplikaci a v této industrii je to něco nového a primárně to ocení zákazníci. A pro nás to jsou zákazníci jak koncoví – ti uživatelé, kteří budou schopni diagnostikovat – tak potom ti úpravci. No a potom nám to dává fakt tu konkurenční výhodu, kterou můžu argumentovat na trhu.

Pavel Schiller:
A jenom ať si umí představit – nevím, jestli to tady můžeme říct – jakože to zní: „Blikačka na autě, co je na tom složitýho?“ Já to třeba vím, ale ať si to lidi můžou představit…

Zdeněk Holomý:
Je to o řízení světla, je to o řízení barvy, o časování, o viditelnosti a v potažmo i neviditelnosti. Když si představím situaci, kdy je noc, sněží a přijíždím na místo nehody, kde je 10 hasičských vozidel a dvě sanitky, jedno policejní, a všechno to bliká. No a dneska jsou nějaké trendy, kam se dostávat s tou viditelností a neviditelností, abych taky nesrazil někoho zasahujícího na tom místě. To znamená, my máme v hlavě hromadu dalších myšlenek, kam se můžeme posunout. A jednou z nich může být například synchronizace mezi vozidly, kdy ta zařízení začnou blikat synchronně, sjednotí zábleskový režim na nějaký „calm down“, kdy ta scéna je přehlednější a já teda vidím ty pohybující osoby na místě. Můžeme se bavit o komplexním systému řízení celého sanitního vozu – například včetně HVAC, což je řízení klimatizace a topení, dotykové obrazovky, kontrolní panely, čili ovládání veškerého vybavení, nejenom toho policejního auta, které se zdá být jednoduché. Ale posuňme to dál – posuňme to na sanitku, kde mám tyhle HVACy, kde mám dýcháky, kardiomonitory a power management. Dneska se řeší spotřeba vozidel a ekologie jako taková.

Pavel Schiller:
To jste, myslím, vysvětlil dobře. Já jsem chytil jednu zajímavou věc, možná by si to diváci neuměli představit. Já myslím, že když třeba je soustruh, kde se točí kus železa, tak tam nesmí být LEDkové světlo, protože není vidět, že se to točí.

Zdeněk Holomý:
Přesně tak. A podobný jev se zjistilo, že vzniká u těch blikajících aut. Ano. A tohle je věc, která se třeba do budoucna, nebo se prostě řeší, aby tu viditelnost omezovala ideálně nulovým způsobem. Tam se prostě vytvoří světelná zeď a vy přestanete mít jakýkoliv přehled o prostoru.

Pavel Schiller:
Ano. To myslím, že jsme rozebrali hutně. Mně napadá – nevím, jestli to je relevantní otázka pro vás, protože vy ty zkušenosti s externími partnery nemáte – ale je něco, co byste chtěl říct přímo o nás? Ptám se zákazníků, kteří mají zkušenosti s jinými spoluprácemi, co oceňují zrovna na nás.

Zdeněk Holomý:
No, já tu vstřícnost a… osobnosti, které v ASN pracují. Protože věřím tomu, že s tím budete souhlasit – je to o lidech. O tom, jestli si sedí nebo ne, jestli dovedou spolupracovat a navzájem si věří. A to, že s vámi pracujeme, spolupracujeme přes rok a půl, je určitým důkazem toho, že to má smysl, že mi to dává smysl. A ačkoli jsem byl na začátku velký pesimista, tak se ze mě stal optimista.

Pavel Schiller:
Dobře. Takže ale jestli to shrnu, tak nejvíc oceňujete náš lidský přístup – ale ať to není jen obecná fráze – že cítíte, že nám jde i o vyřešení vašich problémů a váš prospěch?

Zdeněk Holomý:
Je to tak. Pro vás je to samozřejmě obecná zakázka, kterou přijmete a nějakým způsobem se jí zhostíte. Nicméně i to je výhoda pro vaše kluky programátory, kteří mají tím pádem různorodou práci. A když dostanou tak dlouhodobý úkol, jako my děláme teď, tak je to pro ně určitě zajímavější než dvacet kratičkých úkolů na patnáct hodin.

Pavel Schiller:
My moc obecných zákazníků nemáme, protože jich máme jako jednotky – maximálně deset – takže to není velké množství. A víme, že prostě musí platit to win-win. Takže ano, snažíme se myslet na to, aby zákazník prosperoval a měl z čeho nám platit. Na co se vaši zákazníci můžou těšit, to jsme nějak probrali, si myslím.

Zdeněk Holomý:
To jsem zmínil.

Pavel Schiller:
Já jsem chtěl určitě ocenit vaši odvahu, že jste do toho šel a nezůstali jste dál v tom stavu, ve kterém jste byli. Protože hodně firem na to tu odvahu nesebere, nebo je takových znám. Přijde mi to fajn, že v Česku máme takovéhle firmy, které jdou dopředu a netěží jenom z nějaké historické minulosti. Tím mi přijde, že jsme asi probrali všechno, tak vám vlastně moc děkuju za super rozhovor.

Zdeněk Holomý:
Já děkuji za pozvání a děkuji za spolupráci – a určitě jsme neskončili.

Pavel Schiller:
Děkuji, děkuji. A divákům připravujeme další zajímavé rozhovory, tak si prosím dejte odběr a příště se uslyšíme.